Gdansk - Amsterdam 2009 - Holandsko

17.7.2009
08:00
Německo

Tak jsme do Amsterdamu nedojeli :-). Z důvodu spoždění se kapitán rozhodl zakovit v přístavu, který je blíže a odkud jezdí autobus do Amsterdamu. Jenže co se nestalo. Čím blíže jsme byli k přístavu tím borší a horší bylo počasí. Severní moře nám ukázalo, že jeho větším sousedem je Atlantik a že se podle toho taky umí chovat. Postupně se zvedl vichr a až pětimetrové vlny. Ze začátku nám toto počasí ani nevadilo, protože jsme tento vítr poprvé během celé plavby dostali na „bagštág“ (vítr vanoucí v mírném úhlu od zádi) a ten naši rychlost vystřelil až na pro tuto loď úžasných 10 uzlů. Nahoře byly 2/3 hlavní plachty, protože jsme ráno během mojí wachty projížděli částí bouřky, samozřejmě kosatka a celá přední plachta, které nás jako balón táhla rychle vpřed. V 8 hodin po nás wachtu převzala další dvojice a my jsme se odebrali nejdřív na snídani a posléze na kutě dospat co jsme v noci ztratili na wachtě.




Stalo se to kolem 12té. Už jsem byl vzhůru a jen polehával v kutlochu a poslouchal jak loď sviští v dobrém náklonu po moři. Najednou se ozval obrovský rachot a řev prvního důstojníka z paluby. Nemeškal jsem, jak jsem byl (kraťasy a tričko) tak jsem rychle natáhl miniku a skočil do sandálů, které byly zrovna nejblíž a vyběhl na palubu. Ten silný „bagštág“ se stočil a teďka jsme se proti němu probíjeli jak jsme už za 14 dní byli zvyklí opět „by the wind“. Takže loď byla v silném náklonu a přídí jsme proráželi 5ti metrové vlny. Ten zvuk co jsem slyšel bylo trhání příďové plachty. V Jeden okamžik se od spodního okraje do středu celá roztrhala. Menší části z ní vítr trhal a ty odlétaly za nás do moře. Větší část plachty, ale roztrhaná na cáry nekontrolovatelně lítala v silném vichru. I když byla na palubě skoro celé posádka tak se nedělo vůbec nic :-) Všichni jen nechápavě koukali co se to vlastně děje. Kapitán se okamžitě vydal na příď s úmyslem zbytky plachty za kotvící lano stáhnout dolů a přivázat je k ocelovému lanu na němž byla plachta navinuta. Zbytek přítomných jen seděl a koukal (kromě prvního důstojníka, který ale musel řídit loď). Když jsem to viděl okamžitě jsem vystartoval kapitánovi na pomoc. Oba jsme byli jen v kraťasech a tričku a sandálech a bez jistícího prsního úvazu. Pobyt na přídi proto v tu chvíli znamenal říkat si o to aby vás buď spláchla vlna do moře, nebo aby jste ztratili balanc a odletěli přes palubu. Oba zapření o příďovou nástavbu jsem se snažili rvát lano s cáry plachty. Vichr byl, ale tak silný, že nás oba (já 85kg, kapitán něco kolem 100kg) zvednul a skoro přetáhl přes palubu. Takhle to nešlo. Společnými silami jsme alespoň dostali konec lana pod knagu, ale nedařilo se urvat ani metr plachty dolů. Proto jsem jak králík po čtyřech vyrazil po nahnuté palubě směrem k nejbližšímu použitelnému kabestánu (lanový naviják). Tou dobou jsem už oba byli zmáčení od hlavy až k patě jelikož se přes nás na přídi celou dobu valily vlny. Přes lanový naviják se nám povedlo část cárů dostat dolů a kapitán je připevnil lanem. Toto nebylo ale řešení. Tento stav ohrožoval loď speciálně hlavní plachtu a stěžeň. Na zádi se sešla malá porada jak to vyřešit. Já jsem dostal na starost kormidlo se slovy a teď cituju kapitána: „Dělej cokoliv, ale nesmíš ztratit stěžeň“. Pro mě to v tu chvíli znamenalo žalostně málo informací, ale dělal jsem co jsem mohl. O stěžeň jsme nepřišli :-), takže jsem to dělal asi dobře. Během tohoto mého snažení se kapitán s prvním důstojníkem snažili nožem odříznout část roztrhané plachty. Velice vtipná byla situace, kdy kapitán do průlezu do pdpalubí zařval: „Podejte mi z kuchyně nůž.“ a dostalo se mu napoprvé nože jídelního :-) Něco se povedlo, ale stále to nebylo dostatečné řešení. Proto znovu proběhla rošáda u kormidla kde zůstal kapitán a já a první důstojník jsme se vydali opět směrem k přídit. Už po cestě jsem myslel, že mě to dvakrát spláchne takže my mělo dojít do čeho to vlastně lezeme. Naším úkolem bylo otáčením nosného ocelového lana navinout cáry plachty na toto lano. Nějak jsme se usadili na příďové ocelové konstrukci a záradlí zároveň a začali jsme pomalu otáčet lanem. Fungovalo to. Aby nám kapitán ulehčil práci tak nahodil motor a postavil loď přímo proti větru. To ale znamenalo, že celá příď se s náma houpalu tu 3metry nahoru tu 4metry dolu tu zase 4 nahoru jak jsem přejížděli mnohametrové vlny. Jelikož vlny byly vysoké a krátké tak část vln jsem proráželi přídí, takže jsme čas od času museli přerušil točení, chytnout se jak nejlépe dovedeme čehokoliv co bylo po ruce a držet se než se přes nás převalí vlna. V některých případech se nám voda valila skoro až po pás a já jsem skoro přišel o sandály :-) Když se nám asi po 10 minutové fušce podařilo navinout skoro celou roztrhanou plachtu, tak jsme ji v tomto stavu museli ještě nějak zajistit. Rozhodli jsme se provázat bubnový lanový naviják na kotvícím laně s ocelovou palubní nástavbou. Na Vázání ale potřebujete dvě ruce :-) Takže jsme se střídali. Jeden motal a druhý ho držel za flígr, za ramena za cokoliv, aby ho další vlna nespláchla do moře. Když jsme byli hotoví, tak jsme se opět jako stonožky doplazily na záď. Nebyla na nás niť suchá. Sundali jsem ještě na palubě ze sebe promáčené oblečení a v promáčených trenkách zalezli do podpalubí. Zde kapitán otevřel novou flašku rumu a všem třem nalil asi tk půl hrnku na kafe. Něco jako rumové expreso :-) Hodili jsme to do sebe a oba šli hledat něco suchého na sebe. Já jsem potom na hodinu zalez do spacáku a spal jsem jak mimino, protože mě půlhodinový boj s plachtou opravdu docela unavil.



Co si myslíte, že mě za hodinu nevzbudilo :-) Kapitánovo nadávání. Znenadání nám totiž chcípnul motor. Takže jsme oddeklovali motor, zkotrolovali co se zkotrolovat dalo, zkusili pár telefonů, ale když se nám ani po půl hodině nepodařilo nahodit motor byli jsme ve velmi svýzelné situaci. K přístavu jsem se už nemohli přiblížit přímo, ale opět jsme museli křížovat proti větru což zabralo mnohem víc času než jízda na motor. Co bylo, ale nejdůležitější, tak pokusit se bez motoru za takového počasí zajet do maríny se rovná pokusu vyskočit v plné rychlosti z auta na dálnici a chtit se trefit do u krajnice zaparkované dětského kočárku. Proč? Když vás ženou plachty a takovýhle vichr, tak je nemožné zabrzdit nebo pořádně zatočit, kurz se dá měnit pouze v úhlu asi 70 stupňů od směru větru. Vše ostatní zmamená provést obrat, který bude mít nejistý výsledek. Kapitán se proto vysílačkou spojil se správou přístavu a požádal o asistenci při vstupu do přístavu. Na plachty jsme se přiblížili k přístavu a propluli jsme i první a druhou linii vlnolamů. Když jsme se , ale přiblížili k maríně asistenční loď ještě nebyla na svém místě, proto jsme museli provést obrat a zkusit znovu naject na vjezd do maríny. Při druhém pokusu již byla loď na svém místě. Obeplula nás kolem zádi a když nás míjela na pravoboku, tak jsem jí hodili z přídě lano za které nás dotáhla do maríny. Ukotvení v maríně se také zdařilo na první pokus, takže jsem konečně bezpečně zakotvili.



Následovalo rychlé zakončení plavby. Posádka dopila lahev rumu, kterou na začátku plavby rozpil kapitán s bohem moří Neptunem. Pak už jenom rychlé rozloučení, dát sprchu, zabalit a hurá směr Amsterdam abychom stihli spoje domů. Nejdříve autobusem a pak přívozem, který končil přímo na hlafním vlakovém nádraží v Amsterdamu. Cesta přívozem byla velice rychlá a pohodlná. Jednalo se o křídlovou loď, která po nabrání správné rychlosti velice hladce klouzala kanály po křídlech do té doby ukrytých pod hladinou. Na hlavním nádraží jsme se už jen rychle s Liborem a Křižkem rozloučili a oni mířili směr autobusové nádraží a já směr letiště. Každých 10 minut jezdí z nástupiště 14a vlak na Amsterdamské letiště. Ve vlaku jsem zjistil, že letadlo neodlétá úplně v 22:00 jak jsem si myslel, ale už v 21:30, ale stále jsem měl dostatek času. Na letišti mi chvilku trvalo najít správnou přepážku kde jsem se měl odbavit.



Zde na mě,ale čakalo velice nemilé překvapení. Slečna mi sdělila, že mě již nemůže k letu odbavit, jelikož to je možno nejdéle do 40 minut před odletem a já se u ní nacházel 30 před odletem. Zkoušela ještě někam telefonovat, ale nakonec mě odbavit nemohla. Poradila mi ať se zajdu zeptat na nejbližší pobočku EasyJet kteří také létají do Prahy kdy by bych mohl stihnout další let. Z přepážce EasyJet mi jiná slečna s úsměvem sdělila, že další letadlo odlétá až za dva dny v neděli :-(, ale že je ještě můžu zajít zeptat ke KLM, kteří také létají do Prahy. U KLM mi řekli, že nejbližčí volný let do Prahy je zítra ráno, což by se dalo snést a že za něj chtějí krásných 250 Euro :-( Při té cifře se mi protočily panenky a dal jsem si čelem vzad. Rychle jsem zvažoval možnosti které jsem měl. Zoufale jsem se potřeboval dostat k internetu, aby si zjistil autobusové spoje z Amsterdamu do Čech. Po chvilce pročesávání terminálu jsem našel Internetový hot-spot, kd ejsem si za 3 Eura koupil 15 minut internetového připojení. Okamžitě jsem otevřel stránky Eurolines a Student Agency. Měl jsem jásledující možnosti. Najít si hotel a udělat si víkend v Amsterdamu a letět v neděli. Letět za dvě hodiny do Vídně a tam buď sehnat další letadlo nebo někoho kdo tam pro mě přijede. Koupit si na ráno super drahou letenku od KLM a přespat do rána v terminálu nebo na hotelu a nebo se pokusit dostat na autobusové nádraží na druhém konci Amsterdamu odkud měla odjíždět linka Eurolines do Prahy a Plzně. I když jsem nevěděl jestli je vůbec ještě v autobuse místo, rozhodl jsem se to risknout. Vyběhl jsem s báglama před letištní terminál a ulovil první volný taxík. Byl to fajnový merces s tureckým řidičem. Na moji otázku, zda se do půl hodiny dokáže dostat na tohle nádraží se jen zazubil a odpověděl: „No problem, sir“. Naložil mi věci a vyrazili jsme. Evidentně pochopil, že dost pospíchám a proto jsem celou cestu na okruhu kolem Amsteru strávili v levém pruhu a zde nepovolenou rychlostí mezi 120 a 160 km/h. Na místě byl opravdu za 15 minut jak odhadnul a stálo to opravdu cca 40 Euro jak odhadnul. Cena mi moc příjemná nebyla, ale jinak než taxíkem jsem se neměl šanci na to nádraží dostat. Na nádraží jsem si rychle zakoupil jízdenku a během několika minut jsem se naložil do autobusu směr Plzeň. V autobuse jsem po krátké době usnul a přerušovaně pospával až do 7 do rána, kdy jsme překročili hranice České Republiky a byl jsem doma.

Gdansk - Amsterdam 2009 - k Amsterdamu

16.7.2009
13:00
na cestě do Amsterdamu



Ostrov Helgoland jsme opustili za mírnýho větru který se postupně ještě ztišil, takže jsme museli asi na hodinu zapnout motor. Večer začal ale vítr zase sílit. Než jsem šel spát, tak jsme skasali hlavní plachtu na 2/3. I tak jsme ale s kosatkou a přední plachtou pádili perfektních 8-9 uzlů. Po západu slunce vítr ještě zesílil a my se tak celou noc probíjeli na „by the wind“ mezi několikametrovými vlnami. Na některé členy posádky mělo toto počasí opět očekávaný účinek :-) Dnes už od rána jedeme průměrně 5 – 7 uzlů a probíjíme se k Amsterdamu.

Gdansk - Amsterdam 2009 - Helgoland

15.7.2009
18:00
ostrov Helgoland

Na konci kanálu jsme zakotvili kolem 15 hodiny. Zde jsme museli čekat až do sedmi do večera. Čekali jsme zde na odliv. Odvlivový proud v ústí Labe, kde se nachází i konec kanálu má sílu 3 – 5 uzlů. Když máte motor, který zvládne také 3 – 5 uzlů tak plout po nebo proti tomuto proudu fakticky znamená rozdíl mezi tím plout až 10 uzlů s proudem a nebo stát na místě :-).






V maríně na konci kanálu jsme tedy zakotvili loď jali se věnovat místnímu weis bier :-). Po horké sprše a procházce po městečku prřiléhajícímu ke zdymadlům jsme se usadili pod deštníčky hned u maríny a jali jsme se ochutnávat silné německé pivo. S pivkem v ruce a pod deštníčkem nám ani nevadilo, že se přes nás přehnaly dvě přeháňky. Před sedmou jsme se všichni zdárně nalodili a skrz druhá zdymadla jsem se s lodí odebrali do ústí Labe. Zde již nastav odliv a proud nás unášel rychlostí 6 – 8 uzlů směrem k ostrovu Helgoland. Během wachty od 8 do půlnoci jsem na moři potkali pás planktonu, který při mechanickém kontaktu zeleně fosforeskuje. Takže jsme se dlouho kochali tím jak světélkují vlny, které vytvářela naše příď.








Na Helgoland jsme dopluli kolem 4 hodiny ráno a zdrželi jsme se tam až pěti odpoledne. Po probuzení a snídani jsme vyrazili na prohlídku ostrova. Hned kousek od maríny, kde jsme kotvili nás kapitán zavedl do jednoho odchodu s alkoholem parfémy a cigaretami který vedl, nějaký jeho známý. Představil nás jak jeho posádku což pro nás znamenalo významnou slevu na vše co zakoupíme. Zároveň nám sdělil, že celý ostrov nepodléhá daním (dutty free) :-). Poté jsme podnikli cca 3kilometrovou procházku po obvodu celého ostrova. Ostrov Helgoland je v podstatě obrovský skalnatý trn čnící z moře. Procházeli jsme se na okraji útesů a kochali se nádhernými scenériemi. Další zajímavostí je, že pocelém ostrově jezdí skoro jen výhradně elektromobily (jediné vozidlo na benzin nebo naftu co jsem viděl byl jeřáb :-))Po návratu na loď se celá posádka vybavila neskutečným množstvím kontrabantu z výše zmíněného obchodu. Dotankovali jsme palivo a pitnou vodu a vyrazili jsme opět na moře. Teďka už na plachtách směřujeme po Severním moři směrem k Amsterdamu.

Gdansk - Amsterdam 2009 - Kielský kanál

14.7.2009
12:00
Kielský kanál


Do Kielu jsme dorazili večer kolem osmé hodiny. Do kielského fjordu jsme vpluli už kolem šesté, ale trvalo nám ještě dvě další hodiny, než jsme se dostali až začátku kanálu. Začátek i konec kanálu je ohraničený obrovoskými zdymadly. Těchto zdymadel je zapotřebí obzvláště na straně Severního moře jelikož zde je výrazný příliv i odliv a pokud by zde nebyla tato zdymadla při odlivu, tak by se při odlivu stala z kanálu totální pláž. Podle u zdymadel umístěné informační cedule jsou zdymadlová vrata u Kielského kanálu největší svého druhu na světě. Po otevření vrat se do zdymadla nahrnula banda menších i větších plachetnic a jeden velký výletní parní remorkér. Po uzavření vrat došlo k ukotvení lodí a zvýšení hladiny ve zdymadle o cca 2 metry. Následně se otevřela druhá vrata a osazenstvo zdymadla se vyhrnulo na kanál. Větší lodě ještě na zdymadle naloží pilota, který vede loď skrz celý kanál. Průměrná hloubka kanálu je 10m.



Na kanále je povolena pouze plavba na motor a proto jsme se během plavby po kanálu věnovali hlavně četbě a navigačním školením. Jedno školení bylo také speciálně věnováno přílivovým a odlivovým proudům. Nejen jak vypočítat jejich sílu a směr v určitou chvíli na určitém místě, ale hlavně jak vypočítat bezpečné časové intervaly pro loď v přístavech kde při odlivu klesá hladina pod náš ponor. Nutno uvést, že příliv a odliv na Baltu v podstatě neexistuje (3cm), ale například v Severním moři, kam jsme právě kanálem mířili působí velmi významně. Také jsme se dozvěděli jak je upravena jurisdikce na moři ve vodách národních a mezinárodních.




V noci jsme prý ještě chvilku kotvili v nějaké maríně na kanále, ale jelikož jsem usnul v 9 a vzbudil se až ráno na snídani (noc bez wachty jupi :-)) tak o tom nic nevím. Cesta po kanále nám celkově zabrala jeden den. Kanál má délku něco přes 100km.




Před koncem kanálu jsme potkali plachetnici plavící se pod německou vlajkou ale mající polskou posádku, která se znala s kapitánem. Jelikož mířili opačným směrem a my jsme měli dost času, tak jsme provedli obrat a přikotvili se k jejich boku přímo na kanále. Následovala vzájemná prohlídka obou lodí a výměna informacích o posledním stavu počasí atd. Když už jsme provedli odpoutání lodí a obraceli jsme se do původního směru tak jsme zjistili, že máme na palubě ještě jednoho člena druhé posádky :-) proto jsme se obrátili zpět a zapomenutého člena jsme po chvilce smlouvání vyměnili za velkou konzervu broskví :-)

Gdansk - Amsterdam 2009 - cesta do Kielu 2

13.7.2009
10:00
stále na cestě do Kielu

Pro znovu upevnění přední plachty bylo nutno nejen plachtu na přední stěžeň opět vytýhnout, ale zároveň najít dobrovolníka, který bude plachtu následovat a provede nahoře její správné ukotvení. Tímto dobrovolníkem kapitán určil prvního důstojníka :-). Vše již proběhlo hladce a naše loď má stále stejného prvního důstojníka. Kapitán se ještě odebral zakoupit nějaké mapy a proto jsme Liborem využili tento čas k odlovení nějaké kešky. V rozumné vzdálenosti se nacházely pouze dvě a obě se nám podařilo velmi rychle odlovit.



Po návratu kapitána na loď (cca v 10:00) jsem opustili Ystad a tím i Švédsko a vydali se konečně již směr Kiel. Moře bylo zezačátku opět velmi divoké a proto se opakoval scénář s napůl nefunkční posádkou odpoledne se ale vítr uklidnil a na začátku naší wachty v 16:00 nám do zad foukal již jrn velmi slabý vánek, který nás postrkoval rychlostí cca 3 uzly směrem ke Kielu. Asi za hodinku jsme přešli na motor jelikož přestalo foukat úplně. Tou dobou jsme se pohybovali v oblasti s velmi silným loním provozem a proto jsme museli neustále měnit kurz a proplétat se mezi tankery, trajekty a kontejnerovými loděmi. V podvečer nám kapitán připravil první školení týkající se navigace. Vysvětlil nám základní způsoby navigace a základní výpočty pro stanovení mapového a nebo naopak kompasového kurzu (započítává se odchylka magnetického severu od skutečného, magnetická deklinace kompasu, drift způsobený větrem a unášení mořskými proudy), výpočet polohy pomocí známé výchozí pozice směru a rychlosti, výpočet pozice podle jednoho nebo dvou orientačních bodů atd. V průběhu školení jsme se také dozvěděli naši současnou polohu a naším úkolem bylo spočítat za jak dlouho a s jakým kompasovým kurzem by jsme se dostali do různých destinací.



Kapitán se rozhodl v noci udělat dvouhodinovou přestávku na jednom Dánském ostrově (býla jedna hodina ráno a jediné co vím, že to bylo Dánsko na víc se mě neptejte :-) ). Zde si celé posádka dala rychlou sprchu a měli jsme pokračovat okamžitě dále. Zastávka se protáhla až do 5ti do rána (i když nevím proč, po sprše jsem šel ulovit ještě pár hodin v posteli před wachtou). V 5 ráno mě a Rafala vzbudil první důstojník a vyrazili jsme z přístavu. V místech kde se teď plavíme je trajektů jak aut na jižní spojce, takže opět už od rána hrajeme hru „Uhni nebo tě přejedu“ :-) Za přístavem jsme vztyčili hlavní plachtu na 2/3, kosatku a přední plachtu na 1/3. Asi za 10 minut, ale kapitán prohlásil, že to prd jede (3-4 uzly) a všechny plachty jsem rozvinuli do plné velikosti. Vane sice zase proti, ale jinak dobrý vítr, takže to už od 6ti pelášíme směr Kiel, kde by jsme měli být někdy k večeru. Jelikož opět jedeme opět na „by the wind“ tak vše na lodi je opět nakloněno o 15 – 20 stupňů. Nakloněna byla i celá snídaně, kdy postavit hrneček s čajem na stůl prostě nebylo možné protože by se buď rovnou vylil nebo by zmizel neznámo kam. Stejné probléme jsme řešili s čímkoliv co bylo v době snídaně na stole a nebylo zrovna dobře přikurtované. Momentálně jediné co mi brání abych poletem opustil postel a rozmáznul se na protější stěně je pořádné dubové prkno. Naučil jsem se, že je více než záhodno spát na zádech, jelikož pokud spíte například na levé boku a loď je nakloněna na pravobok jako je tomu nyní, tak ve chvíli kdy bude proveden obrat (o čemž vy se dozvíte až když bude proveden jelikož spíte :-)) tak přístanete ksichtem na boku lodi, který z druhé strany ohraničuje vaši postel.

Gdansk - Amsterdam 2009 - cesta do Kielu 1

12.7.2009
12:00
na cestě do Kielu

Po doplnění zásob vody a paliva jsme 10.7. v cca 13:00 konečně opustili Nexo. Pořád panovalo velmi špatné počasí. Naším novým cílem byl rovnou Kiel (i když původně to měl být před Kielem ještě Ystad). Po vyplutí z přístavu a vplutí na volné moře kapitán zvolil západní směr. Začali jsme křižovat proti větru s velmi douhými obrátkami. Vanul velmi ostrý vítr a obrovské vlny neustále zmítaly s lodí nahoru a dolu a zalévaly celou palubu (včetně posádky). Toto počasí mělo za následek to, že postupně se skoro polovina posádky stala nepoužitelnou jelikož je začala trápit mořská nemoc. Ten kdo zrovna nezvracel ležel jenom přikurtovaný na palubě (do podpalubí se odmítali přesunout, i když jim kapitán radil, že jít spát je to nejlepší co mohou udělat) a občas slabě projevil známky života tím, že se vymrštil jak lasička na zábradlí a opět nakrmil rybičky. Mě po vyplutí také nebylo nejlépe, ale bylo to spíš takové tlačení v žaludku než mořská nemoc a hlavně mě to do hodiny přešlo, takže jsem zůstal v té použitelné polovině posádky. Když kapitán shledal toto dílo zkázy, nařídil obrat a po větru jsme fičeli směrem ne k západní (což byla původně směr, ze kterého jsme chtěli ostrov oběplout) ale k víchodní straně ostrova, abychom se pak za ním schovali před silným větrem. Za ostrovem se vítr opravdu trochu zklidnil a i vlny byly menší. Naše ruchlost klesla z 6-7 uzlů na 3-4 uzly.



Wachta, která měla te den službu v kuchyni (wachtu tvořily dvě mladé slečny), ale pouze ležela na palubě a střídavě krmila rybky. Do podpalubí, kde je samozřejmě i kychyně se odmítaly přiblížit, takže celý den bylo stravování formou, kdo si co ulovil to měl.

V 8 večer jsme s Rafalem nastoupili službu u kormidla. První hodinu kormidloval Rafal. Postupně se začalo horšit počasí sílil vítr, přicházely přeháňky. Když mi po 9té předával kormidlo byla před námi na obzoru pěkná bouřka. Než jsme se k ní dostali už byla tma. Střídavě víc nebo míň lilo a místama jsme se houpali až na 5ti metrových vlnách. Vítr přicházel cca ze směru 300. Nahoře jsme měli hlavní plachtu stařenou na 2/3 a kosatku. Vítr byl tak silný, že i když se do placet opíral z takto nevýhodného úhlu tak jsme letěli z vlny a vlnu 6-7 uzlů. V největších náporech 8uzlů. Vlny házely s přídí nahoru a dolů a vítr držel loď v permanentním náklonu 15 a více stupňů. Aby všem útrapám nebyl konec, tak jsme se zrovna nacházeli v oblasti s hustou lodní dopravou. Mojí statostí tak nebylo jen udržet loď ve správném kurzu, ale také sledovat okolní cvrkot, a všechny lodě v našem kurzu hlásit důstojníkovi na palubě. Potkali jsme spoustu nákladních kontejnerových lodí, pak několik tankerů a jeden trajekt. O té největší jsme si původně mysleli, že její příďová a záďová světla jsou dvě samostatné lodě. Až po bližším prozkoumání dalekohledem jsme zjistili, že to mezi těma dvěma skupinkama světýlek není volné moře, ale 150 metrový tanker, takže jsme se okamžitě klidili z cesty. Řízení lodi v takovém počasí to obnáší nejen udržení daného kurzu, ale také o utahování kurzu směrem k větru, aby plachty lehce ztratily záběr, když už je loď nebezpečně nahnuta nebo je vhodné jít přídí šikmo proti vlně a tak na ní spíše naject, než jí přeskakovat a zároveň držet se před větrem, aby plachty úplně neztratily záběr a nebo dokonce nedošlo k jejich obratu.

Hlídka mi končila o půlnoci. V noci jsem se jetě párkrát vzbudil a podle chování lodi a zvuků jenž vydávala usuzuji, že hlídky po nás to taky neměly lehké. Ráno když jsem se probudil, tak už jsme měli na na dohled Švédsko a přístav a Ystad. Změnit kurz zpět na Ystad se kapitán rozhodl proto, že to byla nejbližší možná zastávka. Učinil tak, aby dal trošku oddych části posádky zdecimované mořskou nemocí a abychom mohli připevnit opravenou přední plachtu. Při přiblížení k přístavu se nám nepovedlo spojit se vysílačkou s vedením přístavu ani s Švédskou pobřežní stráží, takže jsme vjeli rovnou do přístavu trajektů se slovy: „Vyhodit nás můžou vždycky“ :-). Ihned po ukotvení se u nás oběvil člun správce přístavu. Ten nám sdělil, že se zde komunikuje na kanále 16 nikoli na kanále 12 jako jinde a vše již proběhlo hladce.

Gdansk - Amsterdam 2009 - Bornholm

9.7.2009
17:00
Bornholm – Nexo

Včera v podvečerních hodinách jsme zakotvili v přístavu Nexo na dánském ostrově Bornholm. Ještě před přistáním kapitán na pravou stranu stěžně vyvěsil vlajku země (Dánsko), které náleží přistav do kterého se vplouvá, pokud to není přístav náležící stejné zemi pod jejíž vlajkou se loď plaví. Hned poté nám s Liborem vyčinil, že nemáme u sebe, v odpovídajích rozměrech, vlajku Českou, jelikož pokud je část posádky jiné národnosti než ta pod kterou se plaví loď, je možno vyvěsit na levou část stěžně vlajku této země, tudíž Českou (dnes jsme se ptali v přistavu ve všech obchodech a nikdo pochopitelně českou vlajku nevede, proto se Libor rozhodl, že ji vyrobí ze staré polské vlajky, která je tu plonková a modrý klín vyrobí z nějaké reklamní plachty).



Během kotvení v Nexo jsme absolovovali malý incident s obří jachtou nějakého pracháče. Jelikož si kapitán nebyl jist hloubkou dále v přístavu byl nucen se pokusit se naši 16,5m dlouho loď vtěstnat do cca 17 metrové díry. Zaparkovat Loď takových rozměrů je opravdu kumšt i na mnohem prostornější kotviště. O co šlo. I když jsme s odbijaczkama (nevim jak se to jmenuje česky :-), ale je to ten balon co se strká mezi cokoliv a loď, například břeh či jinou loď, aby se neodřela nebo dokonce nerozbila při kotvení) běhali jak fredky a kapitán má loď opravdu v ruce (už v Gdansku a Gdyni kotvil na centimetry přesně) trošku jsme parkrát přídí postrčili malý motorový člun, který měli uvázaný za touto plovoucí vilou. Okamžitě jsme začali loď uvazovat, aby se už dále nehla, ale obtloustlý proplešlý pracháč (majitel vily) a jeho vyhrkana panička začali tropit poplach, že v noci má přijít špatné počasí a že jim ta naše loď tu jejich loď určitě poškrábe nebo rozbije. Což bylo sice teoreticky možné, ale jen v případě opravdu hodně špatného počasí, které se stejně nakonec nekonalo. O stupni jeho inteligence hovoří fakt, že pořád na kapitána křičel ať si to zakotví ve vedlejší maríně a i když mu kapitán vysvětloval, že náš ponor je 3,5 metru a ve vedlejší maríně je jen 2 metrová hloubka a je určena pro lodě do 10 metrů délky nedokázal tento jasný fyzikální problém ani na poněkolikáté pochopit. Dočasně jsme se tedy přesunuli na kotviště pro rybářské lodě (kde i v podpalubí jsme měl perfektní signál z wifi sítě s názvem „Secure you network“ :-)). Po krátkém vyjednávání s vedoucím přístavu (bosmanem) jsme se přesunuli na kotviště nákladních lodí, které splňovalo naše požadavky na délku i ponor a zároveň tam byl i stojan pro přívod elektřiny na loď (bohužel, ale nesplňovalo můj požadavek na dostupnost některé z nezabezpečených sítí :-( ).



Po finálním ukotvení, jsme ještě přesunuli hlavní přední plachtu na břeh, kde jsme ji pořádně složili a připravili na přesun do opravny. Poté už následovaly jen ty příjemné náležitosti pobytu v přístavu jako sprcha atd. Následně se nám s Liborem (za asistence poloviny posádky :-) )povedlo ulovit dvě kešky. Jedna byla umístěna v kamenné zídce kousek od přístavu a druhá o kilometr dál za místní konzervárnou a keramickou školou pod stromem ověšeným dudlíky :-). Nevím jestli se jedná o nějaké místní folklor, ale strom ověšený dudlíky uprostřed lesa působí opravdu divně :-). Až na místě mi došlo proč se keška jmenuje „dummytree“. Poté jsem se s notebbokem přesunul k hlavní budově (připojil se na nezabezpečenou wifi síť :-) ) a odeslal přispěvky jenž jsem napsal na moři na ten blog.



V kotvišti nákladních lodí se nacházela dvě obrovská sila a u nich stál zaparkovaný tanker a evidentně ho už od našeho přijezdu něčím plnili jelikož se mu zvyšoval ponor. Kolem dvanácté jsme si ho šli prohlédnout zblízka. Délku jsme odhadli na cca 40 metrů, ponor 4,5 metru, šířka cca 15 metrů. Doloudali jsme se až k lodi a chvíli si prohlíželi loď a posádku při práci. Loď plula pod Dánskou vlajkou, ale na palubě bylo slyšet jen polštinu, takže se Libor neváhal zeptat co vezou. Loď byla právě plně naložena rybím olejem. No při rozměrech lodi to znamená hodně mrtvých rybiček :-). Krátce po půlnoci byl tanker připraven k odplutí. Aby se dostal z kotviště na moře musel project poměrně úzkým vjezdem ve tvaru mísmene „U“. Celý manávr jsme sledovali z bezprostřední blízkosti. Někde zbývaly jen metry a v některých místech se tankér suveréně opřel do mola pokrýtého pneumatikami a hlasitě o ně skřípal boky. Za nějakou půl hodinu byl konečně na volném a moři a nabral kurz k svému cíli.



Jelikož jsme kotvili v přístavu, tak mě minula wachta od 4 od rána do 8mi hodin za což jsem byl neskonale rád. Dlouhý spánek mi, ale o hodinu zkrátil kapitán, který si nás s Rafalem jako sloužící wachtu vytáhl v 7 hodin z postele, abychom jsme mu pomohli dopravit poškozenou plachtu do opravny. Místo Libora, který měl mít důstojnickou wachtu, ale jelikož jsme byli v přístavu tak spinkal jako miminko, si kapitán vytáhl ještě prvního oficéra, který už byl náhodou vzhůru. Hodit si v 7 hodin ráno cca 3 minuty po probuzení úplně deštěm prochcanou plachtu, která váži přes 100 kilo (má taky 120 metrů čtverečních) ve třech na záda a dopravit jí do 400 metrů vzdálené opravny je rozcvička kterou bych nikomu nepřál.

Po snídani jsme vyrazili do půjčovny kol a za 10 euro jsem si půjčili velice zajímavá kola :-), na kterých jsme pak při pobřeží vyraxili do 10 km vzdáleného městěčka Sveneke. Sveneke je větší než Nexo. Je to též hlavně rybářský přístav, ale nechází se zde i miniaturní továrna na čokoládu a malý pivovar. Pivo zde podávají v nádobě podobné odměrnému válci, která má dole klasickou pípu a její oběm je 7 litrů. Velice zajímavá regionální rarita. Ve Sveneke jsme si ještě prohlídli pobřeží a palebné postavení dělostřelecké baterie dvou masivních děl, která jako jedna z několika v 15. a 16. století během války Dánska s Anglií sloužila k obraně Sveneke.

Po návratu ze Sveneke následoval oběd a opět přesun na místo kde je nějaký použitelný wifi signál. Usadili sjem se před jedním z rybářských skladů. Po chvíli jsme upoutali pozornost starčího pána, který hned proti nám měl zakotvenu jeho velkou dřevěnou plachetnici. Po krátké výměně informací mu Libor pomohl připojit jeho notebookna jednu z nezabezpečených wifi a za odměnu jsme byli pozváni na prohlídku lodi a na pivo. Jednalo se o cca 20 metrovou dřevěnou dvoustěžňovou plachetnici s příďovou i záďovou nástavbou. Ve středu lodi se nacházela kormidelní kabina a vstup do původně nákladního prostoru, který je dnes upraven jako obytný a dá se tam ubytovat 10 lidí. Loď původně řídily dvě osoby. Dnes se plaví spíše ve 3 – 4 a zbytek jsou pasažéři. U piva jsme se dozvěděli, že loď byla postavena roku 1896 a až do roku 1965 sloužila k přepravě nákladu pod Dánskou vlajkou na Baltu. Další majitelem byl někdo z Německa, kdo provedl přestavbu z lodi nákladní na plachetnici pro přepravu osob. Od něj v aukci loď koupili současní majítelé, též z Německa a vlastní ji už přes 30 let. Každý rok sežere údržba lodi cca 20 000 euro a proto přes léto po baltu vozí turisty, aby vydělali na provoz lodi a udrželi ji v dobém stavu. I když je loď přes 100 let stará je v perfektním stavu a myslím, že bude sloužit ještě dlouho.

Gdansk - Amsterdam 2009 - cesta na Bornholm

8.7.2009
12:00
na cestě na Bornhlolm

Včerejší den jsem v podstatě celý strávil vařením a následným mytím nádobí. Každý den má jedna wachta celý den službu v kuchyni. K obědu jsme vařili a poté i smažili sojové cosi co má asi simulovat nugetky. Obalovat v trojobalu a pak smažit plný kotel těhle sojo věcí při 5 uzlech v kuchuňce o rozměrech 0,5 x 1 metr je zážitek jen pro silné povahy obzvláště, když je venku 25 stupňů a kuchyňka disponuje pouze malinkým okýnkem (cca 30x10 cm) a komínkem nad vařičem.

Na plachetnici patři mezi jeden z nejdůležitějších nástrojů kýbl s dvoumetrovou šňůrou. V těchto kýble se provádí transport v podstatě všeho mezi palubou a podpalubím. Nádobí jsme myli na palubě ve slané vodě. V kuchyňce se naloží do kýblu, vytáhne na palubu a tam se umyje ve slané vodě. Posléze se opět v kyblíku transportuje zpět do podpalubí kde se ještě opláchne ve sladké vodě a naskládá do skříněk. Zdánlivě jednoduchý úkon jako je naplnění kyblíku mořskou vodou a jeho opětovné vytažení na palubu se již při pár uzlech stane velice obtížnou záležitostí vyžadující speciální skill. Pokud totiž kyblík jen pustíte, tak se odrazí od hladiny aniž by se naplnil a bude vesele plavat. Postup je následující. Pevně se postavíme čelem směrem k zádi lodě. Být čelem je důležité pro, že plný kyblík v tu chvíli působí jako kotva a pokud si stoupnete čelem k přídi, tak po naplnění vás kyblík bleskově mime, protože loď je samozřejmě stále v pohybu, a po té co dorazí tak daleko jak mu dovoluje šňůra s vámi prostě škubne a vy si v lepším případě ustelete na palubě (nejlépe zády na nějakém navijáku) nebo v tom opačném ho následujete přes palubu. Dále pak vrhneme kyblík proti směru pohubu lodi a čekáme na škubnutí poté už jen naplněný kyblík vytáhneme zpátky na palubu.

Jelikož moře bylo velice klidné a sunuli jsme se dopředu pouze dva uzly, tak se kapitán odhodlal k opravě velké kosatky (genua), která již byla v dost poničeném stavu. Opravit ji ale znamená dostat ji na palubu a dostat ji na palubu znamená vylézt na až nahoru na stožár, kde se musí odepnout. Stěžeň (maszt) je vysoký jako 7 patrová budova a i při velmi klidném moři má nahoře výkmit 1-3 metry do všech směrů. Kapitána se usadil na prkenou sedačku pomocí které jsme ho přes velký naviják (kabestan) vytáhli na stěžeň. Druhým lanem přes další naviják byl jištěný v prsním úvazu. Užíval si to nahoře víc jak 5 minut, než se mu podařilo kosatku uvolnit. Poté jsme až do večera hledali a zalepovali diry v kosatce speciální izolepou. Při důkladné prohlídce na palubě kapitán našel ještě nějaké další vady a proto rozhodl, ze v dalším přistavu bude muset být plachta ještě důkladněji vyspravena.

Celý den jsme pluli cca 5 – 10 mil od pobřeží proto jsme večer po perfektním západu slunce mohli ještě sledovat majáky a podle formace a počtu pozičních světel se pokusit určovat druhy lodí plujících v dohledu. Do půlnoci jsme ještě brnkali na kytaru a vyřvávali české odrhovačky na širé moře. Když jsem si šel lehnout, tak se již na obzoru objevila bouřka do které jsme směřovali. Kolem druhé hodiny mě vzbudil hluk padajícího nádobí v kuchyni (Libora měl špunty v uších, takže ten spal jak miminko). Pluli jsme pod velmi ostrým náklonem na pravobok (prawa burta) a jelikož nám postel na přídi na levoboku (lewa burta), tak kdybych neměl postel přehrazenou prknem u tomuto účelu určeným, tak bych ji už dávno opustil. V místě kde mám postel také při takovémto náklonu narážejí vlny na trup a jelikož moje lůžko je přilepené přimo na trup lodi, je to jako kdyby vám někdo u hlavy mlátil kladivem do dřevěných vrat. Z paluby se ozývaly různé rány a skřípání jak se stěžeň kroutil pod náporem větru. Už tak se mi zdál náklon na hraně, ale když se ještě o nějaký ten stupeň zvýšil, tak už jsem byl opravdu nejistý co se to vlastně děje. Najednou se ale ve stěžni ozval řev kapitána a zadunění, jak byl uvolněn naviják hlavní plachty, která se s velkým lomozem sesunula na palubu. Loď se zakymácela na obě strany a vrátila se jen do mírného náklonu, který způsoboval tah malé kosatky. V podpalubí byla úplná tma, loď s sebou kvalitně házela, byla ve velmi sotrém náklonu, vlny bušily na trup a paluby a stěžně se ozývali hodně zajímavé zvuky. Takovéhle probuzení opravdu nepatří mezi ta nejpříjemnější a v okamžiku kdy jsem začal vnímat všechny náležitosti situace mi docela slušně vyletěl adrenalin. No ještě mi chvilku trvalo, než jsem opět usnul :-).

Dnes je 8.7. a od 8:00 do 12:00 jsem byl na wachtě. Od rána nebylo moc pěkné počasí, zataženo přerušovaně prší. Vítr nic moc. Od rána udrzžjeme kurz 280°. Po 11. začalo slušně lejt a vytáhli jsme nejdříve kosatku(kliwer) a pak i hlavní plachtu (grot), plujeme rychlostí cca 5 uzlů a na plachty jsme upravili kurz na 290° směr Bornholm. Právě jsem přišel z wachty a jelikož nemám nepromokavé kalhoty tak je mám úplně mokré. Jsem domluvený s kapitán, že na Bornholmu mi ukáže obchod, kde se dají koupit dobré rybářské kalhoty za pár drobných. Zalez jsem do spacáku a vesele se houpu. Včera se mořská nemoc nedostavila, i když po delší době v podpalubí mi nebylo úplně dobře. Na moří jsem už víc jak den a půl a už jsem se dobře aklimatizoval (asi tomu dost pomohla ta noční bouřka). Pohyb a existence na houpající se lodi mi už nečiní sebemenší problém. Začínám mít spíš obavy jak budu chodit, až zase na Bornholmu vylezu na pevnou zem :-).

Gdansk - Amsterdam 2009 - Hel

7.7.2009
11:00
Hel

V Kdyni jsme strávili i celý den kdy se v Čechách slaví státní svátek a to 6.7. Kapitán opustil loď hned ráno a vyrazil na velké nákupy zásob. V průběhu dne jsme loď několikrát přemisťovali v rámci maríny jelikož jinak než k jiné lodí se již kotvit nedalo. Z Gdyně jsem si prohlídnul hlavně přistav přilehlý k vojenské maríně kde jsme kotvili. Hned vedle maríny se nachází námořní akademie, akvárium, plavecký bazén, velitelství polského námořnictva a pláž. Na pláži v rámci doprovodného programu k The TallShip Races vyrostlo pódium kde se celý den střídaly různé polské kapely. Proti pódiu se nacházela rozlehlá hospoda kde jsem ochutnal ledově vychlazené pivo Tyskie (za 5zl = 30Kč) které je velmi silné a velmi dobré. Po třech kouscím jsme ještě s posádkou poseděli na pláži a pak se postupně žačali trousit zpátky na loď. Celý den se oběvovaly krátké prudké přeháňky, takže jsme neustále zavírali a otevírali loď. V celé maríně je dostupná free wifi, ale jako na potvoru Apčko proti našemu kotvišti bylo mrtvé, takže jsem si musel udělat drobnou procházku s notebookem k majáku kde jsem již chytnul jiné Apčko a podařilo se mi na blog odeslat předcházející tři zápisky a nějaké fotky. Pozdě odpoledne konečně dorazil z nákupů kapitám s plným autem naloženým potravinami.

Po uložení potravin v podpalubí zaplacení poplatků za kotvení jsme se konečně hnuli z přístavu. Asi půl hodiny po vyplutí nám v 20:00 začínala s Rafalem (já a Rafal tvoříme 3. wachtu – wachta = hlídka) wachta. Asi po 20 minutách jsem převzal kormidlo, kapitán nařídil plout na motor jelikož vítr byl ostře proti a potřebovali jsme se v rozumném čase dostat na Hel. Po cestě jsem úspěšně minul několik menších ale hlavně mnohem větších nákladních lodí (pravděpodobně mířily do velkého nákladního přístavu v trojměstí Gdyňa-Gdansk-Sopot). Při přiblížení k přistavu na Helu jsem toto hlásil kapitánovi, ted naši loď ohlásil správci přistavu a pobřežní stráži. Aby sobě i nám ulehčil život, tak pobřežní stráži nahlásil, že na lodi jsme všichni poláci a bylo vyřešeno :-) Po zakotvení v maríně na Helu následovala rychlá (dokonce i teplá) sprcha a hurá na pivko.

Lokální speciaitou na Helu je kořeněné pivo. Sám jsem si opět dal osvědčené Tyskie, ale Libor ochutnal i to kořeněné. Prý není špatné, ale v Gdyni vypil i Tyskie s malinovou šťávou (nějaký blbý polský zlozvyk lít do piva různé šťávy a sirupy, hlavně malinové) takže začínám pochybovat o jeho úsuku jako pivaře :-) Na lodi se jinak pořád pije buď voda, nebo obyčejný hořký černý čaj (černý pigy z Kauflandu s kulatýma pytlíkama). Tomuto čaji se nejprve chuťové buňky den dva vzpírají, pak otupí a rezignují :-). Chuť čaje ještě umocňuje fakt, že tu všichni mají ve zvyku (opět nějaká polsk zvyklost) dát na jeden hrnek jeden pytlík čaje a ten v hrnku nechat louhovat po celou dobu pití čaje. Pravdou ale je, že takovýhle magorák vás na wachtě zaručeně udrží bdělého :-). Na Helu jsme navštívili slavnou místní hospodu, tavernu Kapitána Morgana. Je to velice útulné zařízení s velice „sympatickou“ obsluhou. Původní kapitánův plán zakotvit jen na 3 hodiny (kotvení do 3 hodin je totiž zdarma) se nějak minul účinkem a nakonec jsme vyrazili až v 8 ráno. Na 7.7. na naši wachtu vyšla služba v kuchyni, takže jsem vstával již v 7:00 abych připravil míchaná vajíčka s uzeným pro 12 lidí. Na tuto snídaní padlo 30 vajec a když jsem se chystal naložit na pánev posledních 10 vajec kapitán dal povel k odplutí. Celé kuchyňka se začala houpat a kymácet. Plynový vařič je umístěný na kyvné kolébce, takže alespoň ten zůstávala v rámci možností ve vodorovné poloze. Poslední várku jsem na stůl servíroval již na volném moři. Od rána praží slunko, ale vítr skoro žádný. Takovéto počasí je ideální na koupání. Voda měla odhaduji tak 17 stupňů a při prvním smočení se zdála být pěkně ledová. Koupání i při tak malé rychlosti jako jsou dva uzly (na palubě se vám zdá, že se skoro nehýbete z místa) není ale vůbec žádná sranda, jelikož jakmile skočíte do vody loď se žačne pekelně rychle vzdalovat a doplavat ji na volném moři mezi vlnami dá opravdu hodně zabrat. Proto se za loď vypustí na laně záchraný kruh, do kterého si po laně doručkujete, usadíte se do něj a vezete se. Když jste dostatečně promrzlí, tak po laně opět ručkujete zpět na loď. Voda v Baltu není ani příliš slaná. Je to dáno tím, že úžina mezi Dánskem a Švédskem je velice úzká a proto nedochází k velkému míchání vody mezi Baltem a Atlantikem, který je mnohem více slaný. Pořád nefouká, takže opět plujeme na motor. Jdu vymyslet něco k obědu.

Gdansk - Amsterdam 2009 - Gdyňa

5.7.2009
19:00
Gdyňa

Po vyložení proviantu jsme ještě zabrnkali něco na kytaru a odebrali se na kutě. V noci jsem spal jako miminko, loď se kývala minimalně jelikož byla ukotvena zboku. Vstával jsem v půl osmé jelikož jsme byli určeni, že máme na osmou připravit snídani. Ještě rozespalí jsme našli párky a pečivo, tudíž se ohřály párky a snídaně byla hotova. Po snídani se dokončily přípravy k vyplutí a kolem 12:00 jsme vyrazili. Na motor jsme vyjeli z maríny a vydali se směr Gdyňa. Na volném moři jsme rozovinuli přední plachtu a vyrazili křížem proti větru. Jelikož protivítr nebyl moc silný, tak kapitán znovy zapnul motor a až na kraj přístaviště v Gdyni jsme jeli na motor. Na dohled přístavu jsme již spatřili čelo regaty The TallShip Races. Regatu tvořily hlavně lodě plachetní, ale mezi nimi se nacházely i motorové jachty, motorové čluny, výletní lodě a další. Nad regatou kroužilo několik vrtulníků. Největší ozdobou regaty bylo několik obrovských 4 stěžňových plachetnic. Při setkání s čelem regaty jsme ji celou minuli v protisměru abychom se posléze provedli obrat a přidali se k ní. S regatou jsme se opět vzdálil od Gdansku, abychom se opět mohli začít probíjet proti větru zpátky do přístavu. Vanul velmi silný vítr cca ze dvou hodin a proto se loď musela probíjet vysokými vlnami. Celá posádka byla naskádané na návětrné straně lodi a přesto jsme měli stále náklon 15 až 20 stupňů a vlny s námi pěkně házeli. Pohyb po palubě jinak než po čtyřech byl vyloučen. V podpalubí se všíchni pohybovali ručkovánímno všem čeho se dalo zachytit. Poté co jsme se úspěšně probili až do plachetní maríny polského námořnictva jsme zjistili, že místo na kotvení lodi naší velikosti tu prostě není. Kapitán to vyřešil tak, že se domluvil s kapitánem jedné potápěčské lodi a k ní jsmě se přikotvili. Když byla lod zakotvena tak jsme se rozprchli do přístavu kde k The TallShip Races probíhá bohatý doprovodný program.

Gdansk - Amsterdam 2009 - marina Conrad

4.7.2009
19:00
Gdansk – marina Conrad

Poté co jsme úspěšně vystoupili na té správné zastávce Gdansk (je jich asi 5 a až ta poslední je hlavní nádraží) jsme se okamžitě odebrali zakoupit to, co jsme oba zapomněli. Libor si v optice spolu se slunečními brýlemi zakoupil i kontaktní čočky. Já jsem zvolil levnější variantu noname slunečních brýlých od pouličního prodejce za 25zlotých. Dalším úkolem bylo najít zastávku autobusu 111, který nás měl odvézt do cca 10 km vzdálené mariny. Na zastávce jsme zjistili dvě důležité informace. První, že nám autobus odjíždí až za 40 minut (protože ten předchozí nám samozřejmě frnknul před nosem) a že jízdenka stojí 3 zloté a lze ji zakoupit rovnou u řidiče. Panovalo nesnesitelné horko a proto jsme se rozhodli se do odjezdu autobusu uchýlit do nedalekého mekáče. Zde jsem si poručil svoji obvyklou večeři (3x cheesburger, střední hranole a malá cola) a vyinkasoval jsem za ní 16,5 zlotého (odpovídá cca 100Kč což je stejná cena jako v u nás). Polské (nebo alespoň Gdanske) cheesburgery mají jeden zásadní nedostatek oproti těm českým a to, že jsou poměrně vydatně přesolené (Libor tuto vlastnost přisoudil blízkosti moře :-) ). Následoval asi 20 minutový přesun autobuse č. 111 do mariny. Po cestě jsem měl možnost si prohlížet Gdanskou architekturu a co mě nejvíce zaujalo bylo to, že všude byly rovnoměrně nakombinovány staré domy, čimžáky, novostavby a samozřejmě méně či více zachovalé paneláky. Vše naházené mezi sebou bez jevného ladu skladu řádu či pořádku. Z autubusu jsme vystoupili na konečné a po pár metrech jsme dorazili k vratům mariny. Na Liborovo dotaz v polštině zda je toto marina Conrad reagoval chlapík opřený o bránu brysktní čěštinou se slovy: „Co já vim“ :-). Ukázalo se, že se jedná o pražskou posádku, která se účastní Tallship Races a právě připravovala svou loď. Když jsme doklopítali už do té správné maríny a i k té správné lodi (Lady B) tak se dlouho nedělo vůbec nic, jelikož ačkoliv byla loď otevřena dokořán nikdo se na palubě nenacházel. Po nějaké chvilce k nám doklopítal postarší chlapík (správce lodi), který si snáma chvilku povídal a posléze zavolal kapitánovi (tou dobou ještě ve vlaku) co má jako s náma dělat. Kapitán na tuto pobídku reagoval breskurychlým pokynem ať nás nějak na lodi zaměstná. Bylo nám tudíž vysvětleno, že loď do které je schopná plavby, tak do té by mělo téct :-) myšleno zhora. Zavedl nás do podpalubí, kde panovalo ještě větší horko než venku a „voněl“ tam místy čerstvý nátěr. Zde nám ukázal jak se dostat ještě pod podlahu podpalubí až k plášti lodi, kde se v právě v těchto místech schromažďovala dešťová voda. Naším úkolem bylo tuto vodu vybrat a naběrátkem a zbytek vysušit houbou. Podlaha podpalubí je strašné puzzle a po té co ji jednou rozeberete se už o poznání hůř skládá. Největší překvapení nás čekalo u motoru kde byla dešťová voda ještě smíchána s olejem. Po úspěšném dokončení úklidu mezi podlahou a pláštěm, jsme se už jen vyvalili na molo a vyčkávali na příjezd zbytku posádky a kapitána. Tropické horko se změnilo v malou přeháňku a silný vít, aby se počasí zase uklidnilo a začal se trousit zbytek posádky, se kterým jsme se průběžně seznamovali. Po té co dorazil kapitán tak od správce provedl převzetí lodi a pak proběhlo nutné vyřizování papírů. Předem také bylo od každého vybráno 500 zlotých (cca 3000 Kč) jako záloha na potraviny a palivo. Pak jsme se přesunuli na loď i s bagáží a byla provedena základní instruktáž a lehké seznámení. V instruktáži kapitán hovořil o tom jaká pravidla na lodi platí, jak používat záchranné pomůcky, ukázal několik základních dovedností (naříklad jak jak se zvracení přes palubu zaklesnout do zábradlíčka aby jste nevypadli z lodi ani v případě náhlého náklonu nebo obratu lodi :-) ) a probralo se nutné vybavení. Vysvětlil nám co to je mořská nemoc, co obnáší a jak se léčí … prací. Zakázal používání jakýchkoliv léků proti mořské nemoci, jelikož člověka tlumí a na plachetnici to může mít nedozírné následky v případě pádu člověka přes palubu atd. Z instruktáže také vyplynula ais nejdůležitější poučka: „Co nevíš k čemu je a jak se to používá, tak na to nesahej. “ :-) Teďka máme za sebou lehkou večeři v podobě špaget s jakousi rajskou omáčkou a kořením a čekáme na příjezd kapitána s proviantem. Nad Gdanskem zapadá slunce zvedl se vítr a citelně se ochladilo. Zatím jsem si nezvykl ani na houpání lodi v kotvišti natož pak na moři. No uvidíme jak se dneska prospím.

Gdansk - Amsterdam 2009 - start

4.7.2009
cca 09:00
ve vlaku mezi Štětínem a Gdanskem

Po přežití úmorného pracovního dne (poslední den před dovolenou se jinak ani nazvat nedá) jsme se vypařili z rozpálené kanceláře. Doma na mě čekaly zbalené bágly, tousty od přítelkyně a zbytek včerejší večeře. Jelikož jsem místo oběda ještě scháněl eura a pracovní rukavice, tak kuřecí s těstovinami mi přišlo velice vhod. Pak následovala rychlá sprcha a poslední kontrola zda mám zbaleno opravdu všechno (neměl jsem :-) ale nabyl jsem dojmu, že mám). Ještě jsem v rychlosti přeladil kytaru (zbytečtě, při převozu se stejně rozladila) a už jsem pelášil odběžkán krosnou, kytarou a batohem před dům. Zde již čekali další dva spolucestující Lukáš a Nora. Skoro ve stejném okamžiku kdy se za mnou zaklaply domovní dveře zastavil před domem Opel Astra (1,6 combi). Nemožné se stalo možným a všechna zavazadla se nám podařilo „naskádat“ do kufru. Po naložení jsme okamžitě zamířili k nejbližší benzínce, jelikož v nádrži bylo prd, kola poloprázdná a Astra silně „přisedávala“ :-). Natankovali jsme plnou nádrž, nahustili hlavně zadní kola na předepsaný tlak (3,2 Mpa) a vyrazili po D5 směr Praha. Cesta bezproblémově ubíhala až do Berlína kde jsme na letišti vyložili Lukáše a Noru a zamířili zpět na dálnici do Štětína. Po nějakém čase se u auta začaly projevovat následující symptomy: výrazné snížení výkonu (hlavně zrychlení), zvýšení spotřeby, při nízkých otáčkách vibrace a zvuk traktoru. Dlouhodobým zkoumáním zvukových a jízdnich vlastností jsme došli k závěru, že vynechává (a posléze úplně odpadl) 1 válec motoru. Tudíž se nám z pořádně naložené Astry 1,6 stala pořádně naložená Astra 1,2 a to i věřte moc nejede. Nakonec jsme se úspěšně doplazili do Štětína. Během krátké večeře (bílá klobáska s chlebem a křenem) jsme byli konfrontování s faktem, že vlak do Gdansku nám odjíždí v 5:50 což pro nás znamená vstávat v 4:45. Jelikož bylo již 23:00 padlo velmi rychlé rozhodnutí. Rychlá sprcha a fofrem spát. Ráno jsem byl poprvé konfrontován s faktem, že se již nenacházím v české kotlině, ale o 600 km více na sever a to tím, že v okamžiku kdy jsem vstával (4:45) bylo již světlo. Od Magdiny maminky jsem se dozvěděl, že v tuto roční domu slunce zapadá cca v 10:00 a svítá cca ve 3:00. Když jsem v 5:50 nastupoval na štětínském nádraží do „rychlíku“ (cesta do Gdansku má trvat 5 až 6 hodin :-( ) již slunce pálilo tak, jako u nás v 10 dopoledne. Po cestě jsem zatím viděl, kus štětínského přístavu, spoustu větrných elektrárem, pole s konopím a spoustu řepky olejné. Až teď když jsem dopsal tento příspěvek jsme vyjeli z lesa do kterého jsme vjeli když jsme otevíral notebook. Polsko je holt velká země.