Novinky

Čekání

K vytvoření této kolekce fotografií, mě inspirovalo několik knih, filmů, dokumentů a dalších historických záznamů, které všechny schodně přinášejí svědectví o místech, která už navždy změnily historii a a nadosmrti poznamenaly všechny, kteří se do těchto míst vypravili sloužit své vlasti a bránit svojí pravdu. Řeč je o tichomořských ostrovech, kdy některé by za jiných okolností byly rájem na zemi, ale v kontextu historických událostí se staly pro všechny kdo jimi mezi 7. prosincem 1941 a 15. srpnem 1945 prošli, zhmotněním pravého pekla na zemi, ze kterého se mnozí již nikdy nevrátili. 

Guadalcanal

Peleliu

Iwo Jima

Okinawa

... to je jen krátký výčet míst kde se za druhé světové války v Paficiku válčilo

Ze všech pramenů, které mi o těchto historických událostí prošly rukama mě nejvíce upoutaly dva příběhy. Za oběma těmito příběhy stojí slavné jména z obou stran barikády a přesto v nich nehrají tu nejdůležitější roli. 

Příběh první:

Střelecký seržant Námořní pěchoty Spojených států amerických John Basilone

Přežil boje na ostrově Guadalcanal a za odvahu, kterou projevil v boji na tomto ostrově byl vyznamenán Medailí cti (nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním). Byl jako hrdina odsunut do států, kde po nějakou chvíli figuroval při prodeji válečných dluhopisů. Tato práce mu ale nevoněla a proto se před koncem svého osmiletého kontraktu (sloužil 4 roky v armádě a pak po jejím založení  na začátku války 4 roky v námořní pěchotě) nechal převelet do výcvikového tábora námořní pěchoty kde působil jako výcvikový seržant. Zde se seznámil s ženou, která je tou o níž jsem se chtěl zmínit. Seržantka Lena Mae Basilone. Jak už příjmení napovídá vzali se po krátké známosti. Krátce po svatbě John Basilone podepsal nový kontrakt, aby mohl rekruty, kteří právě pod jeho vedením dokončili výcvik vést na tichomořská bojiště 2. světové války. Střelecký seržant Námořní pěchoty Spojených států amerických John Basilone se vrátil v čele svých mužů do Pacifiku a padl 19. února 1945, 7 měsíců po svatbě, na ostrově Iwo Jima. Posmrtně byl vyznamenán mnoha dalšími vysokými vyznamenáními. Jeho mladá žena Lena Mae se již nikdy neprovdala. 

http://en.wikipedia.org/wiki/John_Basilone

Příběh druhý: 

Generálporučík Japonského císařského vojska Tadamiči Kuribajači

Proslul svojí neskutečně urputnou, ale zároveň velmi strategickou obranou ostrova Iwo Jima kde velel 21 tisícům japonských vojáků, kteří čelili přesile 110 tisíc vojáků americké námořní pěchoty více jak jeden měsíc je uznáván a respektován snad ještě více v Americe než doma v Japonsku. I když bojovali v neskutečně nepříznivých životních podmínkách, početní nevýhodě a za obrovské materiální nouze, tak bitva o ostrov Iwo Jima je jediná bitva o ostrov v dějinách druhé světové války v tichomoří, kde celkové americké ztráty převýšily ty japonské. Velice zajímavý pohled na osobu generála Kuribajašiho nabízí kniha Kumiko Kekahaši: Jak smutné v bitvě padnout (velmi volně posloužila jako námět pro film Dopisy z Iwo Džimy), která byla napsána podle dopisů, které posílal generál Kuribajaši z Iwo Jimy své ženě Yošiji Kuribajaši a některé i svým dětem  mladší dceři Takkako a staršímu synovi Taroovi.   Generálporučík Tadamiči Kurubajaši padl společně se všemi svými muži. Osoba jenž by ale v tomto příběhu měla být vzpomenuta je žena generála Yošije Kuribajaši. I ona po válce přožila těžký život v okupovaném Japonsku a již se nikdy znovu neprovdala. 

http://en.wikipedia.org/wiki/Tadamichi_Kuribayashi

----------------------------------------------------------------------------------------------

Co mají tyto dvě ženy Lena Mae Basilone a Yošije Kuribajaši společné? Mají společné čekání. Čekání na své manžely, kteří byli pohnutím osudu postaveni proti sobě na malém nehostinném ostrově v tichomoří zvaném Iwo Jima, kde oba položili své životy za svou vlast za svou pravdu. 

Jsem toho názoru, že čekání, které prožívaly tyto ženy doma v očekávání zpráv o svých drahých, je snad ještě horší zkouškou ducha, než kterou museli podstoupit jejich manželé, kteří se proti sobě museli postavit se zbraní v ruce. 

Tímto chci vyjádřit svojí hlubokou úctu ke všem, kteří bojovali, byli zraněni nebo padli na tichomořských válčištím druhé světové války. Jejich odvaze se odvaha naší generace nikdy nemůže vyrovnat a proto bychom nikdy neměli zapomenout co museli tito lidí prožít, vytrpět. 

Golden Kid

Soutok