Gdansk - Amsterdam 2009 - Gdyňa

5.7.2009
19:00
Gdyňa

Po vyložení proviantu jsme ještě zabrnkali něco na kytaru a odebrali se na kutě. V noci jsem spal jako miminko, loď se kývala minimalně jelikož byla ukotvena zboku. Vstával jsem v půl osmé jelikož jsme byli určeni, že máme na osmou připravit snídani. Ještě rozespalí jsme našli párky a pečivo, tudíž se ohřály párky a snídaně byla hotova. Po snídani se dokončily přípravy k vyplutí a kolem 12:00 jsme vyrazili. Na motor jsme vyjeli z maríny a vydali se směr Gdyňa. Na volném moři jsme rozovinuli přední plachtu a vyrazili křížem proti větru. Jelikož protivítr nebyl moc silný, tak kapitán znovy zapnul motor a až na kraj přístaviště v Gdyni jsme jeli na motor. Na dohled přístavu jsme již spatřili čelo regaty The TallShip Races. Regatu tvořily hlavně lodě plachetní, ale mezi nimi se nacházely i motorové jachty, motorové čluny, výletní lodě a další. Nad regatou kroužilo několik vrtulníků. Největší ozdobou regaty bylo několik obrovských 4 stěžňových plachetnic. Při setkání s čelem regaty jsme ji celou minuli v protisměru abychom se posléze provedli obrat a přidali se k ní. S regatou jsme se opět vzdálil od Gdansku, abychom se opět mohli začít probíjet proti větru zpátky do přístavu. Vanul velmi silný vítr cca ze dvou hodin a proto se loď musela probíjet vysokými vlnami. Celá posádka byla naskádané na návětrné straně lodi a přesto jsme měli stále náklon 15 až 20 stupňů a vlny s námi pěkně házeli. Pohyb po palubě jinak než po čtyřech byl vyloučen. V podpalubí se všíchni pohybovali ručkovánímno všem čeho se dalo zachytit. Poté co jsme se úspěšně probili až do plachetní maríny polského námořnictva jsme zjistili, že místo na kotvení lodi naší velikosti tu prostě není. Kapitán to vyřešil tak, že se domluvil s kapitánem jedné potápěčské lodi a k ní jsmě se přikotvili. Když byla lod zakotvena tak jsme se rozprchli do přístavu kde k The TallShip Races probíhá bohatý doprovodný program.

Gdansk - Amsterdam 2009 - marina Conrad

4.7.2009
19:00
Gdansk – marina Conrad

Poté co jsme úspěšně vystoupili na té správné zastávce Gdansk (je jich asi 5 a až ta poslední je hlavní nádraží) jsme se okamžitě odebrali zakoupit to, co jsme oba zapomněli. Libor si v optice spolu se slunečními brýlemi zakoupil i kontaktní čočky. Já jsem zvolil levnější variantu noname slunečních brýlých od pouličního prodejce za 25zlotých. Dalším úkolem bylo najít zastávku autobusu 111, který nás měl odvézt do cca 10 km vzdálené mariny. Na zastávce jsme zjistili dvě důležité informace. První, že nám autobus odjíždí až za 40 minut (protože ten předchozí nám samozřejmě frnknul před nosem) a že jízdenka stojí 3 zloté a lze ji zakoupit rovnou u řidiče. Panovalo nesnesitelné horko a proto jsme se rozhodli se do odjezdu autobusu uchýlit do nedalekého mekáče. Zde jsem si poručil svoji obvyklou večeři (3x cheesburger, střední hranole a malá cola) a vyinkasoval jsem za ní 16,5 zlotého (odpovídá cca 100Kč což je stejná cena jako v u nás). Polské (nebo alespoň Gdanske) cheesburgery mají jeden zásadní nedostatek oproti těm českým a to, že jsou poměrně vydatně přesolené (Libor tuto vlastnost přisoudil blízkosti moře :-) ). Následoval asi 20 minutový přesun autobuse č. 111 do mariny. Po cestě jsem měl možnost si prohlížet Gdanskou architekturu a co mě nejvíce zaujalo bylo to, že všude byly rovnoměrně nakombinovány staré domy, čimžáky, novostavby a samozřejmě méně či více zachovalé paneláky. Vše naházené mezi sebou bez jevného ladu skladu řádu či pořádku. Z autubusu jsme vystoupili na konečné a po pár metrech jsme dorazili k vratům mariny. Na Liborovo dotaz v polštině zda je toto marina Conrad reagoval chlapík opřený o bránu brysktní čěštinou se slovy: „Co já vim“ :-). Ukázalo se, že se jedná o pražskou posádku, která se účastní Tallship Races a právě připravovala svou loď. Když jsme doklopítali už do té správné maríny a i k té správné lodi (Lady B) tak se dlouho nedělo vůbec nic, jelikož ačkoliv byla loď otevřena dokořán nikdo se na palubě nenacházel. Po nějaké chvilce k nám doklopítal postarší chlapík (správce lodi), který si snáma chvilku povídal a posléze zavolal kapitánovi (tou dobou ještě ve vlaku) co má jako s náma dělat. Kapitán na tuto pobídku reagoval breskurychlým pokynem ať nás nějak na lodi zaměstná. Bylo nám tudíž vysvětleno, že loď do které je schopná plavby, tak do té by mělo téct :-) myšleno zhora. Zavedl nás do podpalubí, kde panovalo ještě větší horko než venku a „voněl“ tam místy čerstvý nátěr. Zde nám ukázal jak se dostat ještě pod podlahu podpalubí až k plášti lodi, kde se v právě v těchto místech schromažďovala dešťová voda. Naším úkolem bylo tuto vodu vybrat a naběrátkem a zbytek vysušit houbou. Podlaha podpalubí je strašné puzzle a po té co ji jednou rozeberete se už o poznání hůř skládá. Největší překvapení nás čekalo u motoru kde byla dešťová voda ještě smíchána s olejem. Po úspěšném dokončení úklidu mezi podlahou a pláštěm, jsme se už jen vyvalili na molo a vyčkávali na příjezd zbytku posádky a kapitána. Tropické horko se změnilo v malou přeháňku a silný vít, aby se počasí zase uklidnilo a začal se trousit zbytek posádky, se kterým jsme se průběžně seznamovali. Po té co dorazil kapitán tak od správce provedl převzetí lodi a pak proběhlo nutné vyřizování papírů. Předem také bylo od každého vybráno 500 zlotých (cca 3000 Kč) jako záloha na potraviny a palivo. Pak jsme se přesunuli na loď i s bagáží a byla provedena základní instruktáž a lehké seznámení. V instruktáži kapitán hovořil o tom jaká pravidla na lodi platí, jak používat záchranné pomůcky, ukázal několik základních dovedností (naříklad jak jak se zvracení přes palubu zaklesnout do zábradlíčka aby jste nevypadli z lodi ani v případě náhlého náklonu nebo obratu lodi :-) ) a probralo se nutné vybavení. Vysvětlil nám co to je mořská nemoc, co obnáší a jak se léčí … prací. Zakázal používání jakýchkoliv léků proti mořské nemoci, jelikož člověka tlumí a na plachetnici to může mít nedozírné následky v případě pádu člověka přes palubu atd. Z instruktáže také vyplynula ais nejdůležitější poučka: „Co nevíš k čemu je a jak se to používá, tak na to nesahej. “ :-) Teďka máme za sebou lehkou večeři v podobě špaget s jakousi rajskou omáčkou a kořením a čekáme na příjezd kapitána s proviantem. Nad Gdanskem zapadá slunce zvedl se vítr a citelně se ochladilo. Zatím jsem si nezvykl ani na houpání lodi v kotvišti natož pak na moři. No uvidíme jak se dneska prospím.

Gdansk - Amsterdam 2009 - start

4.7.2009
cca 09:00
ve vlaku mezi Štětínem a Gdanskem

Po přežití úmorného pracovního dne (poslední den před dovolenou se jinak ani nazvat nedá) jsme se vypařili z rozpálené kanceláře. Doma na mě čekaly zbalené bágly, tousty od přítelkyně a zbytek včerejší večeře. Jelikož jsem místo oběda ještě scháněl eura a pracovní rukavice, tak kuřecí s těstovinami mi přišlo velice vhod. Pak následovala rychlá sprcha a poslední kontrola zda mám zbaleno opravdu všechno (neměl jsem :-) ale nabyl jsem dojmu, že mám). Ještě jsem v rychlosti přeladil kytaru (zbytečtě, při převozu se stejně rozladila) a už jsem pelášil odběžkán krosnou, kytarou a batohem před dům. Zde již čekali další dva spolucestující Lukáš a Nora. Skoro ve stejném okamžiku kdy se za mnou zaklaply domovní dveře zastavil před domem Opel Astra (1,6 combi). Nemožné se stalo možným a všechna zavazadla se nám podařilo „naskádat“ do kufru. Po naložení jsme okamžitě zamířili k nejbližší benzínce, jelikož v nádrži bylo prd, kola poloprázdná a Astra silně „přisedávala“ :-). Natankovali jsme plnou nádrž, nahustili hlavně zadní kola na předepsaný tlak (3,2 Mpa) a vyrazili po D5 směr Praha. Cesta bezproblémově ubíhala až do Berlína kde jsme na letišti vyložili Lukáše a Noru a zamířili zpět na dálnici do Štětína. Po nějakém čase se u auta začaly projevovat následující symptomy: výrazné snížení výkonu (hlavně zrychlení), zvýšení spotřeby, při nízkých otáčkách vibrace a zvuk traktoru. Dlouhodobým zkoumáním zvukových a jízdnich vlastností jsme došli k závěru, že vynechává (a posléze úplně odpadl) 1 válec motoru. Tudíž se nám z pořádně naložené Astry 1,6 stala pořádně naložená Astra 1,2 a to i věřte moc nejede. Nakonec jsme se úspěšně doplazili do Štětína. Během krátké večeře (bílá klobáska s chlebem a křenem) jsme byli konfrontování s faktem, že vlak do Gdansku nám odjíždí v 5:50 což pro nás znamená vstávat v 4:45. Jelikož bylo již 23:00 padlo velmi rychlé rozhodnutí. Rychlá sprcha a fofrem spát. Ráno jsem byl poprvé konfrontován s faktem, že se již nenacházím v české kotlině, ale o 600 km více na sever a to tím, že v okamžiku kdy jsem vstával (4:45) bylo již světlo. Od Magdiny maminky jsem se dozvěděl, že v tuto roční domu slunce zapadá cca v 10:00 a svítá cca ve 3:00. Když jsem v 5:50 nastupoval na štětínském nádraží do „rychlíku“ (cesta do Gdansku má trvat 5 až 6 hodin :-( ) již slunce pálilo tak, jako u nás v 10 dopoledne. Po cestě jsem zatím viděl, kus štětínského přístavu, spoustu větrných elektrárem, pole s konopím a spoustu řepky olejné. Až teď když jsem dopsal tento příspěvek jsme vyjeli z lesa do kterého jsme vjeli když jsme otevíral notebook. Polsko je holt velká země.