Po cca 4 hodinách spánku je tu neděle. Překotvíme loď trochu dál do útrob přístavu, kde jsou menší vlny a hlavně přívod vody a elektříny. V průběhu dopoledne uvádíme loď do slušnějšího stavu, hlavně podpalubí a čekáme na opraváře. Ten po příjezdu konstatuje, že se prodřel rozvodový řemen – nechladil se motor – příčina onoho kouře z motoru a alternátor má přidřené ložisko – nedobíjel – vybité baterie. Opravujeme ještě přetržený layzy jack a refovací lana. Opravář odjíždí s tím, že nový alternátor přiveze zítra kolem 10té. Zbytek neděle trávíme vařením, úklidem, spánkem a výletem po pobřeží Sassnitz k místním křídovým útesům. Večer pak již jen večeře a vydatný spánek.
Pondělí 12.4.2010
Již od rána foukal velmi silný vítr. Po vydatné snídani, samozřejmě vajíčka se slaninou, jsme začali dávat loď do odplutí schopného stavu. Dorazil mechanik s novým alternátorem. Po naopak střídmém obědě, vařené brambory ve slupce s čímkoliv jsme ještě pokračovali v drobných opravách na lodi. Kolem čtvrté jsme ještě doplnili zásoby sladké vody a rozloučili se s přístavem v Sassnitz. Naším plánem je, již podruhé, plout na dánský ostrov Bornholm. Bornholm leží od Sassnitz v sevevýchodním směru ve vzdálenosti cca 40 námořních mil. Zdá se mi již skoro zbytečné dodávat, že vítr samozřejmě také foukal ze severovýchodu :-). Původní plán byl nabrat kurz přímo na sever, na Švédsko a posléze se vrátit jihovýchodně k přístavu Rhone na jihozápadním okraji ostrova nebo pokud budou dobré podmínky tak plout pořád severně až do švédského přístavu Istad. Když jsem se po krátkém spánku vyštrachal z podpalubí tak jsem zjistil, že místo na sever plujeme přímo na východ. Plán byl z mě neznámého důvodu změněn tak, že polujeme nejdříve na východ a posléze nabereme severozápadní kurz zpět na Bornholm, takže tím samozřejmě vypadával ze hry i švédský Istad. Počasí rozhodně nebylo přívětivé. Vanul vítr o rychlosti 16 až 18 m/s což odpovídá přibližně Boffort 5. Z původně 1 metrových vln velmi brzy byly vlny 2 metrové. Při kurzu větru 40 až 60 stupňů od nás to s lodí ukázkově houpalo a házelo. Následující scénář mě již vůbec nepřekvapil, kapitán zezelenal, zvracel a nakonec opět definitivně odpadl až do konce plavby do podpalubí. Zbytek posádky se prozatím držel dobře i když bylo znát, že jim takováhle plavba rozhodně nejde k duhu. Kromě Honzíka, který sice nezvracel ale jeho stav ho později činil naprosto nepoužitelným a Karla, který šel po zasloužených 3 hodinách u kormidla spát, tak zbytek posádky s pauzama na spaní vydržel až do cíle naší plavby. K silnému větru velmi rychle ještě přibyla mlha hustá jako mléko. S přihlédnutím ke stavu posádky jsme se s Liborem po krátké poradě rozhodli změnit kurz na polské Svinoviště. Nacházelo se od nás cca 20 mil přímo na jih. Následující tři hodiny jsem spal a kolem půlnoci jsem vystřídal Libora na palubě. Janek kormidloval a já se staral o navigaci a další záležitosti. Pokud pominu mlhu jako mléko a hodně vlezlou zimu, tak na zadní vítr se nám jelo krásně a i když začal od cca jedné hodniny ranní výrazně slábnout vítr až na rychlost 6-10 m/s tak jsme po zrušení obou refů a dolazení nastavení plachet stále byli schopni plout rychlostí 4 až 6 uzlů.
I když jsme posledních 10 mil již ze vzdálenosti cca 0,5 – 1 míle kopírovalí plavební koridor z přístavu tak jsme nebyli schopni zahléhnout ani jednu z červených nebo zelených bójí tvořících tento koridor. Přístav Svinoviště je naštěstí vybaven zvukovým majákem, který za mlhy pomáhá lodím s navigací, ale i přesto závěrečné přiblížení a zakotvení v přístavu Svinoviště byl horor překonávající noc dva dny předcházející o celou třídu. Nebylo vidět nic, bylo stěží viděť na příď nebo na konec ráhna. Byla tma a tak hustou mlhu jsem snad ještě nezažil. Za normálního počasí nebylo navigace podle bójí do Svinoviště nijak obtížná. Pluje se ne červenou bóji ohraničující špičku vlnolamu po straně levé, kterou míjíme z prava a po jejím minutí je nutno se udržet vlevo od dvou žlutých bójí značících postupně mělčinu a posléze již přístavní molo po pravé straně vjezdu. Před přístavem je ještě pro dokonalé zmatení nepřítele bez podrobné mapy přístavu jako jsme my umístěno několik zelených navíděcích bójí. První světlo které jsme zahlédli byl takový světélkující obláček před námi a jak se velmi brzy ukázalo nebylo to žádná z bójí, ale zakotvená loď na rejdě a proto bylo nutné nejdříve zjistit zda je skutečně zakotvená a nepohybuje se a poté se jí nějak elegantně vyhnout. To jsme zvládli bez ztráty hvězdičky, ale stále jsme neviděli žádné navigační bóje, neměli jsme ani tušení kde přesně je břeh před námi, mělčina vpravo od nás ani vlnolam vlevo od nás, nic prostě nebylo přes mlhu vidět. Jak jsem již uvedl výše tak v naší mapě nepopsané zelené bóje nás zmátly nakonec natolik, že nějakou dobu jsme si to dokonce vesele upalovali přímo proti přístavnímu molu a mělčině. Ve chvíli kdy jsme se takhle zmateně pohupovali někde mezi betonovým vlnolamem a mělčinou a bezradně čuměli do mlhy hledajíce břeh nebo nějaké jiný záchytný bod se ze zádu najednou ozvalo hluboké táhlé zatroubení a na nás se začal z mlhy vynořovat trajekt velikosti paneláku. Bylo jasné, že ten kdo se musí uhnout jsme my, jelikož on se svým ponorem si v těchto místech již sám rozhodně nemohl vymýšlet žádné skopičiny a nezbývalo mu než ject úzkým plavebním kanálem. Blížil se pekelně rychle. Naštěstí jsme rychle odhadli jeho polohu a směr vůči nám a naplno točili v pravo(prvotní odhad točit vlevo se velmi rychle ukázal jako mylný jelikož jsme se po tomto manévru postavili bokem přimo před příď trajektu :-) ). Trajekt nás minul po levoboku v takové vzdálenosti, že kdyby měl kapitán otevřené okýnko tak ho uslyšíme nadávat. Tohle bylo opravdu těsné. Tvrzení, že jsme se podruhé narodili by tu bylo opravdu na místě. Jak rychle se objevil tak rychle také zmizel, celé to trvalo ani ne dvě minuty. Setkání s trajektem v mlze mělo pouze jedno pozitivum a to, že tenhle rozjetý rozsvícený panelák nám osvětlil kolem sebe dostatek prostoru tak, abychom zahlédli kus mola a vjezdu do přístavu a mohli se lépe zorientovat. Původní myšlenka a nápad uvozený slovy: „Plný plyn a za ním“ jsme velmi rychle shledali jako nereálný, jelikož náš motor nás tlačil maximálně uzlů 5 a to na trajekt rozhodně nemohlo stačit :-) Následně jsme se ještě úspěšně vyhnuli molu na pravé straně přístavu a navedeni slabou řadou světel kterou vytvářely lampy na vlnolamu jsme zakotvili hned u prvního mola za vlnolamem po levé straně vjezdu do přístavu. To, že se nejedná o molo určené pro lodě našeho typu bylo sice evidentní, ale v tu chvíli bylo podstatné, že jsme k něčemu řízeně zakotvili nikoliv se o to rozbili. Náhodou jsme to zapíchli u mola přímo u správy přístavu a proto se Libor s Mariánem vyrazili přímo osobně zeptat zda zde můžeme kotvit a jak dlouho. Z jejich líčení vím, že když bossman přístavu zjistil, že nemáme radar tak pravil: „Zůstaňte kde jste, ani se nehněte“. Vjezd do plachteního přístavu byl sice přímo proti nám na druhé straně přístavu, ale za takovéto mlhy bez radaru s lodičkou našich rozměrů to je jasné říkání si o to, aby nás při přejíždění koridoru převálcovalo něco velikosti trajektu, který jsme už potkali a nebo dokonce větší, například kontejnerová loď. To, že se takováto obluda doslova vyřítí z mlhy jedna dvě jsme si již sami vyzkoušeli.