Úterý 13.04.2010
Po krátkém spánku jsme se probudili do úplně stejné mlhy v jaké jsme kotvili. Ani po dvanácté hodině se mlha nezvedala a proto jsme uzamknuli loď a vydali se na obhlídku okolí. Pár stovek metrů od našeho současného kotviště jsme narazili na starou pevnost. Jednalo se o opevnění cca z roku 1870, které z jedné strany bránilo vjezd do přístavu Svinoviště. Jednalo se o poměrně rozsáhlou cihlovou pevnost s kasárny, postavením pobřežních děl a obehnané obraným valem a vodním příkopem s opevněnými střílnami vysunutými do vodního kanálu. Za dvě eura jsme si prohlédli jak muzeum tak jsme si mohli dle své vlastni vůle prolézt celou pevnost, pouze pár staticky narušených oblastí bylo uzavřeno. Pevnost obývaly v minulosti jak armády polské a německé tak naposledy i armáda sovětská. Přítomnost všech armád v pevnosti dokládá množství různých artefaktů, starých zbraní a materiálu všude po pevnosti, takže jsem potkal jak bedny, sudy a nosítka signovaná německým Wehrmachtem tak rozebrané letecké pumy a další zbraně a techniku zanechanou zde v pevnosti sovětskou armádou. Po prohlídce pevnosti jsme pokračovali dále podél vlakového překladiště a cestou jsme potkali ještě několik pobřežních opevnění. První bylo postavení pobřežních děl a druhé bylo postavení návodčího těchto děl, mezi nimi se nacházelo mnoho menších bunkrů a obranných postavení. Toto opevnění již bylo z dob pozdních a bylo železobetonové, některá spodní patra byla bohužel zatopena a proto pro nás nepřístupná. Jelikož koleje se táhly skoro do nedohledna tak jsem si vzal klíče od lodi a vyrazil zpět k lodi, zbytek posádky pokračoval podél kolejí směrem kde tušili město. Po návratu na loď mě čekala práce. Bylo nutné demontovat konzoli kompasu a v rámci možností ji metalickou izolepou vyspravit tak, aby se dala namontovat zpět. V noci na ní totiž někdo spadl, bakelit nevydržel a konzole byla poměrně dost polámaná. Po návratu posádky na loď jsme vyrazili směrem do vnitrozemí po kanálu spojujícím Baltské moře a Štětínský záliv. Večer jsme již kotvili v Altwarpu na Štětínském zálivu v podstatě těsně vedle polsko-německé hranice.
Středa 14.05.2010
Po probuzení jsme vydatně posnídali a vyrazili do půl míle vzdáleného Noweho Warpna. Zde jsme poobědvali v místní rybářské hospůdce a majitel zdejší maríny nám obhlédl náš motor a převodovku u které jsme tušili problémy. Sdělil nám, že nejspíš vniká mořská voda do převodovky a mísí se s olejem. Poradil nám, abychom se vypravili do 10 mil vzdáleného přístavu Trebiecz kde je dostatečně velký jeřáb, kterým by šlo naší loď vytáhnout a případně ložiska šroubu a převodovku opravit. S majitelem lodi jsme se dohodli na tom, že se zde setkáme. Po vyplutí z Noweho Warpna jsme vyrazili napříč Štětínským zálivem. Foukal silný vítr a i na zrefovanou hlavní plachtu jsme velmi brzy dosáhli s lodí rychlosti 7,3 uzlů. Maximální rychlost lodi by měla být 7 uzlů, evidentně není, ale nutno podotknout, že byly chvíle kdy jsme si nebyli jisti zda již loď není na konstrukční hranici stability a nehrozí akutně její převržení. Bylo důležité sledovat hojně nakladené rybářské sítě a při přiblížení do přístavu v Trebiecz jsme museli udržet loď v hodně úzkém plavebním koridoru kde byla pro nás dostatečná hloubka. Okolí koridoru lemovaly mělčiny a i ve vlastním přístavu jsme si nemohli moc vybírat kde kotvit a museli jsme neustále sledovat hloubku a mapu přístavu abychom nenarazili na mělčinu.
Čtvrtek 15.04.2010
Z přístavu Trebiecz jsme vyrazili brzo ráno. Po vyplutí z mělčin jsme rozvinuli plachty a vyrazili napříč Štětínským zálivem do jeho severozápadního cípu. Počasí bylo na plachtění téměř ideální. Konec zálivu pro nás dočasně uzavíral most. K mostu jsme dorazili kolem jedné a další otvření bylo až v půl páté. V okolí mostu nebylo žádné molo a proto jsme kotvili přímo před mostem na kotvě. Jelikož ustal vítr a vysvitlo sluníčko, tak se celé posádka vyskládala na palubu a střídavě hraním na kytaru a klábosením jsme si krátili dlouhou chvíli. Asi po hodině čekání se objevila policejní loď, která přirazila k našemu levoboku a provedla kontrolu našich dokladů i lodě. Měli jsme v úmyslu kotvit v přístavu Ciemnitz. Mapa uváděla hloubku v koridoru k přístavu 2 metry. Buď to nebyla pravda a nebo jsme úplně netrefili střed koridoru, každopádně výsledkem bylo to, že jsme se v jeden okamžik úplně zastavili jelikož jsme najeli kýlem do místního měkkého bahnitého dva. Loď naštěstí neuvízla a proto jsme se hned otočili a pelášili zpět na hloubku. Jako alternativu jsem vybral přístav vzdálený asi dvě míle těsně před mostem u něhož by jsme stejně museli čekat na jeho otevření.