17:00
Bornholm – Nexo
Včera v podvečerních hodinách jsme zakotvili v přístavu Nexo na dánském ostrově Bornholm. Ještě před přistáním kapitán na pravou stranu stěžně vyvěsil vlajku země (Dánsko), které náleží přistav do kterého se vplouvá, pokud to není přístav náležící stejné zemi pod jejíž vlajkou se loď plaví. Hned poté nám s Liborem vyčinil, že nemáme u sebe, v odpovídajích rozměrech, vlajku Českou, jelikož pokud je část posádky jiné národnosti než ta pod kterou se plaví loď, je možno vyvěsit na levou část stěžně vlajku této země, tudíž Českou (dnes jsme se ptali v přistavu ve všech obchodech a nikdo pochopitelně českou vlajku nevede, proto se Libor rozhodl, že ji vyrobí ze staré polské vlajky, která je tu plonková a modrý klín vyrobí z nějaké reklamní plachty).
Během kotvení v Nexo jsme absolovovali malý incident s obří jachtou nějakého pracháče. Jelikož si kapitán nebyl jist hloubkou dále v přístavu byl nucen se pokusit se naši 16,5m dlouho loď vtěstnat do cca 17 metrové díry. Zaparkovat Loď takových rozměrů je opravdu kumšt i na mnohem prostornější kotviště. O co šlo. I když jsme s odbijaczkama (nevim jak se to jmenuje česky :-), ale je to ten balon co se strká mezi cokoliv a loď, například břeh či jinou loď, aby se neodřela nebo dokonce nerozbila při kotvení) běhali jak fredky a kapitán má loď opravdu v ruce (už v Gdansku a Gdyni kotvil na centimetry přesně) trošku jsme parkrát přídí postrčili malý motorový člun, který měli uvázaný za touto plovoucí vilou. Okamžitě jsme začali loď uvazovat, aby se už dále nehla, ale obtloustlý proplešlý pracháč (majitel vily) a jeho vyhrkana panička začali tropit poplach, že v noci má přijít špatné počasí a že jim ta naše loď tu jejich loď určitě poškrábe nebo rozbije. Což bylo sice teoreticky možné, ale jen v případě opravdu hodně špatného počasí, které se stejně nakonec nekonalo. O stupni jeho inteligence hovoří fakt, že pořád na kapitána křičel ať si to zakotví ve vedlejší maríně a i když mu kapitán vysvětloval, že náš ponor je 3,5 metru a ve vedlejší maríně je jen 2 metrová hloubka a je určena pro lodě do 10 metrů délky nedokázal tento jasný fyzikální problém ani na poněkolikáté pochopit. Dočasně jsme se tedy přesunuli na kotviště pro rybářské lodě (kde i v podpalubí jsme měl perfektní signál z wifi sítě s názvem „Secure you network“ :-)). Po krátkém vyjednávání s vedoucím přístavu (bosmanem) jsme se přesunuli na kotviště nákladních lodí, které splňovalo naše požadavky na délku i ponor a zároveň tam byl i stojan pro přívod elektřiny na loď (bohužel, ale nesplňovalo můj požadavek na dostupnost některé z nezabezpečených sítí :-( ).
Po finálním ukotvení, jsme ještě přesunuli hlavní přední plachtu na břeh, kde jsme ji pořádně složili a připravili na přesun do opravny. Poté už následovaly jen ty příjemné náležitosti pobytu v přístavu jako sprcha atd. Následně se nám s Liborem (za asistence poloviny posádky :-) )povedlo ulovit dvě kešky. Jedna byla umístěna v kamenné zídce kousek od přístavu a druhá o kilometr dál za místní konzervárnou a keramickou školou pod stromem ověšeným dudlíky :-). Nevím jestli se jedná o nějaké místní folklor, ale strom ověšený dudlíky uprostřed lesa působí opravdu divně :-). Až na místě mi došlo proč se keška jmenuje „dummytree“. Poté jsem se s notebbokem přesunul k hlavní budově (připojil se na nezabezpečenou wifi síť :-) ) a odeslal přispěvky jenž jsem napsal na moři na ten blog.
V kotvišti nákladních lodí se nacházela dvě obrovská sila a u nich stál zaparkovaný tanker a evidentně ho už od našeho přijezdu něčím plnili jelikož se mu zvyšoval ponor. Kolem dvanácté jsme si ho šli prohlédnout zblízka. Délku jsme odhadli na cca 40 metrů, ponor 4,5 metru, šířka cca 15 metrů. Doloudali jsme se až k lodi a chvíli si prohlíželi loď a posádku při práci. Loď plula pod Dánskou vlajkou, ale na palubě bylo slyšet jen polštinu, takže se Libor neváhal zeptat co vezou. Loď byla právě plně naložena rybím olejem. No při rozměrech lodi to znamená hodně mrtvých rybiček :-). Krátce po půlnoci byl tanker připraven k odplutí. Aby se dostal z kotviště na moře musel project poměrně úzkým vjezdem ve tvaru mísmene „U“. Celý manávr jsme sledovali z bezprostřední blízkosti. Někde zbývaly jen metry a v některých místech se tankér suveréně opřel do mola pokrýtého pneumatikami a hlasitě o ně skřípal boky. Za nějakou půl hodinu byl konečně na volném a moři a nabral kurz k svému cíli.
Jelikož jsme kotvili v přístavu, tak mě minula wachta od 4 od rána do 8mi hodin za což jsem byl neskonale rád. Dlouhý spánek mi, ale o hodinu zkrátil kapitán, který si nás s Rafalem jako sloužící wachtu vytáhl v 7 hodin z postele, abychom jsme mu pomohli dopravit poškozenou plachtu do opravny. Místo Libora, který měl mít důstojnickou wachtu, ale jelikož jsme byli v přístavu tak spinkal jako miminko, si kapitán vytáhl ještě prvního oficéra, který už byl náhodou vzhůru. Hodit si v 7 hodin ráno cca 3 minuty po probuzení úplně deštěm prochcanou plachtu, která váži přes 100 kilo (má taky 120 metrů čtverečních) ve třech na záda a dopravit jí do 400 metrů vzdálené opravny je rozcvička kterou bych nikomu nepřál.
Po snídani jsme vyrazili do půjčovny kol a za 10 euro jsem si půjčili velice zajímavá kola :-), na kterých jsme pak při pobřeží vyraxili do 10 km vzdáleného městěčka Sveneke. Sveneke je větší než Nexo. Je to též hlavně rybářský přístav, ale nechází se zde i miniaturní továrna na čokoládu a malý pivovar. Pivo zde podávají v nádobě podobné odměrnému válci, která má dole klasickou pípu a její oběm je 7 litrů. Velice zajímavá regionální rarita. Ve Sveneke jsme si ještě prohlídli pobřeží a palebné postavení dělostřelecké baterie dvou masivních děl, která jako jedna z několika v 15. a 16. století během války Dánska s Anglií sloužila k obraně Sveneke.
Po návratu ze Sveneke následoval oběd a opět přesun na místo kde je nějaký použitelný wifi signál. Usadili sjem se před jedním z rybářských skladů. Po chvíli jsme upoutali pozornost starčího pána, který hned proti nám měl zakotvenu jeho velkou dřevěnou plachetnici. Po krátké výměně informací mu Libor pomohl připojit jeho notebookna jednu z nezabezpečených wifi a za odměnu jsme byli pozváni na prohlídku lodi a na pivo. Jednalo se o cca 20 metrovou dřevěnou dvoustěžňovou plachetnici s příďovou i záďovou nástavbou. Ve středu lodi se nacházela kormidelní kabina a vstup do původně nákladního prostoru, který je dnes upraven jako obytný a dá se tam ubytovat 10 lidí. Loď původně řídily dvě osoby. Dnes se plaví spíše ve 3 – 4 a zbytek jsou pasažéři. U piva jsme se dozvěděli, že loď byla postavena roku 1896 a až do roku 1965 sloužila k přepravě nákladu pod Dánskou vlajkou na Baltu. Další majitelem byl někdo z Německa, kdo provedl přestavbu z lodi nákladní na plachetnici pro přepravu osob. Od něj v aukci loď koupili současní majítelé, též z Německa a vlastní ji už přes 30 let. Každý rok sežere údržba lodi cca 20 000 euro a proto přes léto po baltu vozí turisty, aby vydělali na provoz lodi a udrželi ji v dobém stavu. I když je loď přes 100 let stará je v perfektním stavu a myslím, že bude sloužit ještě dlouho.
